Kitobni o'qish: «Vábení »

KAPITOLA PRVNÍ

Riley Paige neviděla první blížící se úder. Přesto její reflex zareagoval dobře. Cítila, jak se zastavil čas, když se jí na břicho hnala první rána. Dokonale před ní zacouvala. Pak se jí směrem k hlavě blížil zeširoka mířený levý hák. Uskočila stranou a vyhnula se mu. Když se k její tváři přiblížil se závěrečným úderem, její ostražitost dosáhla maxima a úder zastavila svou rukavicí.

Pak se čas dostal do svého normálního tempa. Věděla, že kombinace úderů přišla za méně než dvě sekundy.

"Dobře," řekl Rudy.

Riley se usmála. Rudy nyní uhýbal, plně připravený na její útok. Riley dělala totéž, poskakovala, fingovala, snažila se ho udržet v napětí.

"Není třeba spěchat," řekl Rudy. "Promysli si to. Ber to jako šachy."

Cítila se trochu naštvaná, jak pokračovala ve svém bočním pohybu. Šetřil ji. Proč ji tak šetří?

Ale věděla, že to je dobře. Byl to její první zápas v ringu se skutečným soupeřem. Až dosud testovala své údery na boxovacím pytli. Musela myslet na to, že je v této formě boje pouhou začátečnicí. Opravdu bylo nejlepší nepospíchat.

Byl to nápad Mika Nevinse, aby začala trénovat box. Forenzní psychiatr, který konzultoval případy s FBI, byl také Rileyn dobrý přítel. Dostal ji z mnohých osobních krizí.

Nedávno si Mikovi postěžovala, že má problémy s ovládáním svých agresivních impulsů. Často ztrácela nervy. Cítila se na hraně.

"Zkus zápas v ringu," řekl Mike. "Je to skvělý způsob, jak vypustit páru."

Právě teď se cítila docela jistá, že měl Mike pravdu. Bylo dobré přemýšlet za pochodu, zabývat se skutečnými hrozbami místo smyšlených, a bylo osvobozující řešit hrozby, které nebyly ve skutečnosti smrtelné.

Také bylo dobré, že začala chodit do posilovny a to jí pomáhalo v tom, aby se taky dostala ven z ústředí Quantica. Trávila tam příliš mnoho času. To byla vítaná změna.

Ale příliš dlouho se s tím párala. A v Rudyho očích viděla, že se připravuje na další útok.

V hlavě si předem vybrala svou další kombinaci úderů. Náhle vyskočila vpřed, aby zahájila svůj útok. Její první úder přišel zleva, on se mu ale vyhnul a oplatil ho pravým hákem, kterým jí zasáhl do helmy. Ani ne za sekundu mu ho vrátila pravým úderem, který udeřil do jeho rukavice. V mžiku zahájila úder levým hákem, kterému se vyhnul tím, že sebou trhl stranou.

"Dobře," řekl znovu Rudy.

Riley z toho dobrý pocit neměla. Nezasáhla ho zatím ani jednou ranou, zatímco on do ní ťukal i když se sám zrovna bránil, a ona začala cítit, jak v se v ní hromadí podráždění. Ale musela si připomenout, co jí Rudy řekl hned na začátku ...

"Nečekej, že dáš hodně úderů. To se nepodaří nikomu. Rozhodně ne při zápasu v ringu."

Teď sledovala jeho rukavice, cítila, že se chystá spustit další útok. Ale právě v ten okamžik v její představivosti nastala zvláštní transformace.

Rukavice se proměnily v jeden plamen – bílý, syčící plamen propanové pochodně. Znovu se ocitla ve tmě v kleci, vězeň sadistického vraha zvaného Peterson. Pohrával si s ní, musela se sehnout, aby unikla plamenům a jejich spalujícímu žáru.

Ale už byla unavená ponižováním. Tentokrát byla rozhodnuta se pomstít. Když plamen poskočil směrem k její tváři, zároveň se sklonila a zahájila zuřivý úder, kterým ale nezasáhla. Plamen se kolem něj stočil a ona zareagovala protiúderem, který ale také svůj cíl minul. Ale než Peterson mohl učinit další krok, vrhla zvedák a cítila, jak zasáhla jeho bradu...

"Hej! Vykřikl Rudy.

Jeho hlas vrátil Riley zpět do současné reality. Rudy byl natažený na zádech na podložce.

Jak se tam dostal? Podivovala se Riley.

Pak si uvědomila, že ho praštila – a to tvrdě.

"Ach můj bože!" vykřikla. "Rudy, promiň!"

Rudy se usmíval a postavil se zpátky na nohy.

"Ne," řekl. "To bylo dobré."

Pak v zápase pokračovali. Zbytek tréninku byl v klidu a ani jeden z nich toho druhého nezasáhl. Ale teď z toho měla Riley už dobrý pocit. Mike Nevins měl pravdu. To byla přesně ta terapie, kterou potřebovala.

I tak pořád přemýšlela, zda bude vůbec někdy schopná setřást ty vzpomínky.

Možná už nikdy, pomyslela si.

*

Riley nadšeně zabořila nůž do svého steaku. Šéfkuchař v Blainově grilu odváděl skvělou práci na několika méně tradičních pokrmech, ale po dnešním cvičení v posilovně měla chuť na pořádný steak se salátem. Její dcera April a její kamarádka Crystal si objednaly hamburgery. Blaine Hildreth, otec Crystal, byl v kuchyni, ale vrátí se každou chvíli, aby dojedl své mahi-mahi.

Riley a rozhlédla po pohodlně vyhlížející jídelně s hlubokým pocitem zadostiučinění. Uvědomila si, že její život postrádal dostatečný počet vřelých večerů jako byl tento, s jejími přáteli, rodinou a dobrým jídlem. Scény z její práce byly často ošklivé a znepokojující.

Za pár dní bude svědčit u výslechu o podmínečném propuštění vraha dětí, který doufal v to, že se dostane z vězení dřív. A ona se potřebovala ujistit, že mu to neprojde.

Před několika týdny uzavřela znepokojující případ ve Phoenixu. Ona a její partner, Bill Jeffreys, chytili vraha, který vraždil prostitutky. Riley měla stále pocit, že toho pro vyřešení případu mnoho neudělala. Teď toho, ke své nevoli, věděla až příliš mnoho o světě vykořisťovaných žen a dívek.

Ale teď byla rozhodnuta tyto myšlenky z hlavy vytěsnit. Cítila, jak se kousek po kousku začíná trochu uvolňovat. Sedět v restauraci s přítelem a oběma jejich dětmi jí připomnělo, jaké by to bylo žít normální život. Žila v hezkém domě a sbližovala se s pěkným sousedem.

Blaine se vrátil a posadil se. Riley se neudržela a ještě jednou si tohoto atraktivního muže prohlížela. Jeho ustupující čelo mu dodávalo příjemně zralý vzhled a byl štíhlý a fit.

"Promiň," řekl Blaine. "Když tu nejsem, tak to tu běží klidně, ale jak jsem na dohled, všichni se rozhodnou, že zrovna potřebují mou pomoc."

"Já vím, jaké to je," řekla Riley. "Já doufám, že když nebudu na dohled, Úřad na mě na chvíli zapomene."

April řekla, "To ani náhodou. Brzy znovu zavolají. Vyšlou tě do jiné části země."

Riley si vzdychla. "Dokázala bych si zvyknout na to, nebýt neustále v pohotovosti."

Blaine dokončil sousto svého mahi-mahi.

"Přemýšlela jsi o změně kariéry?" zeptal se.

Riley pokrčila rameny. "Co jiného bych dělala? Většinu svého dospělého života jsem pracovala jako agentka. "

"No, jsem si jistý, že existuje spousta věcí, kterým by se mohla žena s tvým talentem věnovat," řekl Blaine. "Většina z nich je bezpečnější než práce FBI agenta."

Na chvíli se zamyslel. "Dokázal bych si tě představit jako učitelku," dodal.

Riley se trochu zachichotala. "Myslíš, že to je bezpečnější?" zeptala se.

"Záleží na tom, kde pracuješ," řekl Blaine. "A co univerzita?"

"Hele, to je nápad, mami," řekla April. "Nemusela bys pořád cestovat. A mohla bys i tak pomáhat lidem."

Riley nic neřekla a přemýšlela o tom. Vyučovat na vysoké škole by určitě bylo podobné tomu, co dělala na akademii v Quanticu. To ji bavilo. Vždycky jí to umožnilo dobít se. Ale chtěla by se stát učitelkou na plný úvazek? Dokázala by skutečně strávit každý den uvnitř budovy s žádnou skutečnou aktivitou?

Vidličkou píchla do houby.

Mohla bych se v jednu takovou proměnit, pomyslela si.

"Co třeba stát se soukromým detektivem?" Zeptal se Blaine.

"Myslím, že ne," řekla Riley. "Prát špinavé prádlo rozvádějících se párů mě neláká."

"To není vše, co soukromí detektivové dělají," řekl Blaine. "Co třeba vyšetřování pojišťovacích podvodů? Hela, mám jednoho kuchaře, který pobírá podporu pro invalidy, říká, že má špatná záda. Jsem si jistý, že si vymýšlí, ale nemohu to dokázat. Mohla bys začít s ním."

Riley se zasmála. Blaine si samozřejmě dělal legraci.

"Nebo bys mohla hledat nezvěstné osoby," řekla Crystal. "Nebo ztracená domácí zvířata."

Riley se znovu zasmála. "No, tak z toho bych měla pocit, že na světě dělám něco skutečně užitečného!"

April se přestala účastnit konverzace. Riley viděla, že si textuje a chichotá se. Crystal se naklonila přes stůl k Riley.

"April má nového přítele," řekla Crystal. Pak nehlučně naznačila ústy, "Nelíbí se mi."

Riley byla naštvaná, že její dcera ignoruje všechny ostatní u stolu.

"Přestaň s tím," řekla April. "Je to nezdvořilé."

"Co je na tom neslušného?" Řekla April.

"Mluvily jsme o tom," řekla Riley.

April si jí nevšímala a pokračovala s psaním zprávy.

"Dej to pryč," řekla Riley.

"Za chvíli, mami."

Riley potlačila netrpělivé vzdychnutí. Už dávno zjistila, že "za chvíli" v řeči teenagerů znamenalo "nikdy."

Právě v té chvíli jí zabzučel její telefon. Zlobila se sama na sebe za to, že ho před odchodem z domu nevypnula. Podívala se na telefon a viděla, že to je vzkaz od jejího partnera z FBI, Billa. Pomyslela si, že si ho nepřečte, ale pak se k tomu nemohla přinutit.

Jak zprávu otevřela, vzhlédla a uviděla April, jak se na ni zubí. Její dcera si tu ironii vychutnávala. Riley tiše zuřila, zatímco si četla zprávu od Billa.

Meredith má nový případ. Chce si o něm s námi co nejdřív promluvit.

Zvláštní agent, velitel Brent Meredith, byl Rileyn a Billův šéf. Cítila k němu ohromnou loajalitu. Nejenže byl dobrý a spravedlivý šéf, mnohokrát se za Riley postavil, když byla s úřadem v rozepři. I tak byla Riley odhodlaná nenechat se do toho vtáhnout, alespoň prozatím.

Teď nemůžu nikam jet, odepsala.

Bill odpověděl, je přímo tady v okolí.

Riley zavrtěla beznadějně hlavou. Stát si za svým nebude snadné.

Odepsala mu, já se ti ozvu.

Žádná odpověď nepřišla a Riley odložila telefon do kabelky.

"Já myslela, že jsi říkala, že to je neslušný, mami," pronesla April tichým, podrážděným hlasem.

April stále posílala zprávy.

"Já jsem se svým skončila," řekla a snažila se neznít tak rozzlobeně, jak se sama cítila.

April si jí nevšímala. Rileyn telefon znovu zabzučel. Tiše zaklela. Viděla, že zpráva je od Mereditha.

Dostavte se zítra v 9 ráno na schůzi na Úřadu pro analýzu chování.

Riley se snažila vymyslet způsob, jak se z toho vyvléci, když ale dostala další zprávu.

To je rozkaz.